Pozůstatky po markomanském panství ze starší doby římské v okolí Peček

Možná jste si, vážení čtenáři, povšimnuli, že v září 2014 byla v Dobřichově dokončena a otevřena naučná stezka poněkud tajemného názvu – Stezka Markomanů. Pokud pomineme první asociaci tohoto jména s označením pravidelných uživatelů tvrdých drog, zjistíme, že jde o název starověkého germánského kmene, který měl v prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu obývat Čechy a patrně také Moravu. Odkud to víme – inu, jenom díky svědectví římských historiků a letopisců, jež se, znovu a znovu přepisovány učenými středověkými mnichy, dochovaly až do současnosti. Je to především dílo Tacitovo a dějepisná práce Velleia Patercula, díky nimž víme, že kmen Markomanů, téměř zdecimovaný válkami s Římany, byl zhruba v letech 9 až 6 před naším letopočtem odveden svým novým mladým králem do země označované jako Boiohaemum, tedy do země Bójů. Ta byla poněkud vzdálena místům, kde v té době probíhalo množství konfliktů způsobených střety Germánů s Římskou říší, která upevňovala své pozice na Rýnu i východně od něj. Tím mladým králem nebyl nikdo jiný než Marobud – mladík ze vznešené markomanské rodiny, jenž byl jako chlapec odveden do centra Římské říše, kde byl vzděláván spolu s dalšími potomky bývalých nepřátel Říma, kteří dávali své syny jako zástavu mírových smluv. Říše si takto mimo jiné z bývalých nepřátel vychovávala budoucí spojence. Když přišel jeho čas, vrátil se Marobud do nitra Evropy a stal se vůdcem svého kmene. Jeho prvním úkolem bylo zabezpečit své lidi tím, že jim najde vhodnější sídla. Našel je na horním toku řeky Labe, v České kotlině, která byla obývána zbytky keltských Bójů a nedávno přišedších germánských osadníků jiných kmenů.

S archeologií prvních Germánů v Čechách je úzce spjat výzkum velkého pohřebiště na svazích dobřichovského vrchu Pičhora. Objeveno bylo již na konci 19. století a přibližně 160 hrobů bylo zachráněno a odvezeno do Národního muzea v Praze, kde se ihned stalo zlatým fondem vznikající archeologické sbírky. Nekropole na Pičhoře totiž není ledajakým pohřebištěm – svým bohatstvím vypovídá o mimořádných vztazích místních obyvatel s Římskou říší na počátku 1. století našeho letopočtu. Protože je díky početným předmětům bezpečně datováno do doby tzv. Marobudovy říše (jak panství krále Marobuda tradičně nazýváme), bývá někdy spojováno právě s ním, respektive s jeho družinou věrných válečníků. Zdá se totiž pravděpodobné, že někteří z nich nalezli místo svého posledního spočinutí právě zde, na Pičhoře. Ne tak sám Marobud, ten byl totiž v důsledku válek s jinými germánskými kmeny a politického soupeření mezi markomanskými vzbouřenci roku 18 našeho letopočtu vyhnán a dalších 18 let svého života strávil v exilu v italské Ravenně. Do Čech se již nikdy nevrátil.

Památek po starověkých Germánech, patrně Markomanech, je však v Pečkách a okolí více. Ti, kteří byli pochováni na Pičhoře, někde museli bydlet. A skutečně, stopy po jejich osadách je možné na březích Výrovky najít ještě dnes. Naznačují to vyorané zlomky keramiky, které na sídlištích jako odpad zůstaly poté, co je jejich obyvatelé opustili. Kromě nich to mohou být ještě drobné kovové předměty, odhozené, případně poztrácené svými dávnými majiteli. Ze zpráv zaznamenaných v archivu Archeologického ústavu pak víme o archeologických nálezech učiněných v Pečkách v minulosti, a to již od konce 19. století. Různé památky, v ojedinělých případech dodnes dochované v Polabském muzeu v Poděbradech (kam byly převedeny po zrušení muzea v Pečkách v 50. letech 20. století), byly nacházeny především při stavbách cukrovarů, továrny Tona, případně při stavbě železniční trati a dalších objektů drah, nebo při těžbě písku v pískovnách. O těchto starších nálezech toho bohužel víme jen málo, byly totiž učiněny v době, kdy se dokumentace nálezových okolností prováděla jen zřídka a při nálezu nebyl přítomen odborník – archeolog. Mnohdy z těchto dob disponujeme pouze lapidární zprávou, že „při stavbě bylo vykopáno několik starých hrnců“. Archeologické výzkumy v požadované kvalitě byly v Pečkách a okolí prováděny až zhruba od poloviny 20. století.

Podle dosavadních informací je zřejmé, že v prvních dvou stoletích našeho letopočtu – tedy ve starší době římské, jak my archeologové toto období nazýváme – bylo okolí Peček hustě osídleno. Kromě velkého a bohatého pohřebiště na Pičhoře u Dobřichova známe menší pohřebiště také z Peček, Radimi, Chotutic nebo Ratenic. Osady, kde tito tehdejší obyvatelé Čechy – starověcí Germáni, Markomani – žili, nacházíme pak nedaleko pohřebišť a také na dalších místech. Nevíme o nich však mnoho – mnohdy jsou známé pouze z kusých zpráv ze z nálezů zemědělců, případně oněch „hromádek střepů“ na rozoraných polích. To je pro archeologické bádání málo. Chtěli bychom znát vzhled těchto sídlišť, velikost, jejich vývoj a hospodářské zázemí, jakož i jejich vztah k dosud známým archeologickým památkám v okolí, třeba pohřebištím. Na tyto otázky je schopen dát odpověď pouze archeologický výzkum. Ten je sám o sobě poměrně náročným podnikem, proto se k němu v posledních desetiletích přistupuje především ve formě záchranných výzkumů. Ty probíhají v místech, kde se má stavět – protože stavby (třeba domy, průmyslové podniky, ale také inženýrské sítě nebo silnice) by tyto památky zemními pracemi mnohdy zcela úplně zničily. V posledních letech mohli obyvatelé Peček takový výzkum vidět kupříkladu při stavbě kolonie nových rodinných domků na Kandii. I zde byla objevena malá část sídliště germánských Markomanů z doby, kdy na Pičhoře plála pohřební hranice.

Mgr. Zdeněk Beneš

Ústav archeologické památkové péče středních Čech

Ústav pro archeologii Filosofické fakulty Univerzity Karlovy

Popisky k obrázkům:

(Galerie)

Obr. 1: Představa podoby markomanského krále Marobuda

Obr. 2: Tabulka z prvního vyhodnocení pohřebiště na Pičhoře od J. L. Píče v Památkách archeologických

Obr. 3: Rekonstrukce uložení tzv. popelnicových hrobů z pohřebiště na Pičhoře

Obr. 4: Dokumentační fotografie z výzkumu Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (PhDr. M. Vávra) v Pečkách-Kandii v roce 2007